Reklama
 
Blog | Jaroslav Hais

Genetické zbraně

Možná jde o hudbu budoucnosti, možná jde o reálnou hrozbu současnému světu. Objevování funkcí jednotlivých genů dává velký potenciál nejen výzkumu medicíny, ale také těm, jejichž úkolem je znesnadňovat práci lékařů.

Co vlastně genetické zbraně jsou? Asi nejjednodušší je jejich rozdělení do tří kategorií:

1.Genetická modifikace biologických zbraní

Stávající biologické zbraně mají z pohledu válečného využití (i využití teroristy) řadu nedostatků. Právě genetická úprava může mnohé z nich odstranit (ostatně nejde v těchto případech o změnu o moc náročnější, než jaké jsou běžné u GM plodin). Modifikace genomu tak může udělat zbraň například rychleji (nebo naopak pomaleji) přenosnou, více (či méně) účinnou.

Nejde sice na první pohled o velkou změnu, ale skutečný dopad použití takové zbraně může být hrozivý. Pokud se podaří genetickým inženýrům například „naprogramovat“ dobu, po kterou se nemoc bude přenášet, téměř odpadá jedno z největších rizik biologických zbraní, tedy hrozba zasažení vlastních jednotek, a možnost jejich použití se tak zvětšuje.


2.Genetická modifikace chorob napadajících rostliny/zvířata


Jde asi o kategorii nejméně lákavou, to je také důvod, proč jejímu výzkumu zřejmě nebude věnováno tolik pozornosti. Na druhou stranu zasažení potravinových zdrojů protivníka může být ve válce velmi výhodnou součástí strategie.

Stejně jako v předešlém případě se nejedná o zásahy přesahující úpravy již známé. Pokud však má být nasazení takovéto zbraně úspěšné a její účinek rychlý, musí věda přeci jen ještě o něco postoupit (při napadení plodin nemusí jít ani o upravenou chorobu, stačí pěstovanou plodinu vytlačit agresivní, avšak nepoživatelnou odrůdou; takovýto postup je sice z hlediska genetiky poměrně snadný, nicméně jeho impakt je zdlouhavý a nejistý).

3.„Etnická bomba“

Tento případ je tím, co si většina lidí pod pojmem „genetická zbraň“ představí, proto si dovoluji drobné zmatení terminologie; i zde totiž (s největší pravděpodobností) budou modifikovány stávající biologické zbraně.

„Etnická bomba“ je jistě nejatraktivnější možností využití GZ, jde totiž o zbraň vysoce selektivní.
Jak je známo, genomy lidí z různých koutů světa jsou odlišné. Stačí tedy tuto odchylku podchytit a připravit takový koktejl genů, který bude nebezpečný pouze pro požadovanou skupinu (v souvislosti s tímto je zajímavé, že koncem 60. let se spekulovalo o použití jakési selektivní zbraně Spojenými státy ve Vietnamské válce; ukázalo se však, že šlo pouze o propagandu stran SSSR).

Možností základu pro „Etnickou bombu“ je mnoho a její výroba nemusí být až tolik fantaskní, jak se zdá. Jak známo, existují choroby, jejichž účinek na specifická entika je různý. Jedinou překážkou tedy je nalezení toho, co odlišnot účinků způsobuje, případně zvýšení (ne)žádoucích projevů takovýchto chorob.

Obrana proti genetickým zbraním

Protože základem pro výrobu GZ jsou zbraně biologické, jejich výroba, uchovávání a použití jsou zakázany Úmluvou o zákazu biologických a toxinových zbraní (BTWC) z roku 1972. Její zásadní nevýhodou (ve které se liší od CWC či NPT) však je absence jakýchkoli kontrolních a postihových mechanismů. BTWC má 142 signatářů, jsou mezi nimi všechny významné státy.

Organizace spojených národů se dosud genetickými zbraněmi jako takovými zabývala vždy pouze okrajově, v rámci jiného tématu. Neexistuje tedy žádný dokument, který by se o jich dotýkal komplexně. O zákaz vývoje GZ svými členy se pokoušejí některé lékařské asociace.

Genetické zbraně v současnosti

Není žádným překvapením, že vlastnictví či vývoj GZ v současnosti žádný ze států nepřiznává, ani to, že velký počet států je z obojího obviňován. Přiznání něčeho takového se ani jen stěží dočkáme i v blízké budoucnosti, pravděpodobnější je jejich použití „bez varování“. Stejně tak málokoho překvapí existence různých konspiračních teorií (pro zajímavost: SARS má být neúspěšným pokusem USA o použití selektivní zbraně proti ČLR).

Ve Spojeném království a Spojených státech prý probíhá v současné době výzkum takové GZ, která by napadala pole plodin sloužících jako suroviny pro výrobu drog (koka, opiový mák). Oficiálně toto nebylo potvrzeno ani vyvráceno, výzkum, existuje-li, však zřejmě ještě nedosáhl požadovaných výsledků; svědectvím o tom může být marná snaha NATO vymýtit afghánský opiový mák.

Tradičním terčem spekulací o vývoji nových zbraňových systémů je Israel, v případě vývoje etnické bomby není tento terč ani nepochopitelný, stejně tak obvyklým a odůvodněným terčem je Čína. Pochybnosti o dostatečné technologické vymoženosti mohou vyvrátit podezření arabských států, nikoli však Ruska či USA.

Je tedy nasnadě, že ikdyž GZ nejsou v tuto chvíli problémem palčivým ani oblíbeným, mohou brzy dosáhnout svého rozkvětu. Právě teď je tedy ta správná chvíle, aby se jimi (a zákazem či omezením jejich vývoje) začalo mezinárodní společenství zabývat.


(Tento článek je psán pro Chronicle SYMUNu, ve kterém pravděpodobně bude také zveřejněn. Jeho vyvěšením na hlavní stránku se tedy vědomě dopouštím porušení Kodexu a jsem připraven na eventuální postihy. Mou obhajobou budiž předpokládaná zajímavost tématu a nedostupnost zmíněného média pro čtenáře RB. Za případné pochopení a připomínky předem děkuji.)

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama