Nalije si kávu. Potom se zvedá. Aby nemusel dychtivě sledovat, kolik očí se u jeho papíru zastaví a kolik hlav souhlasně přikývne, pročítá ostatní. S každým otevřením dveří se otáčí a pozoruje bílé stránky vzpírající se v průvanu špendlíkům. Tu a tam se s někým zastaví na slovíčko.
Pak se vrátí ke svému stolu. Kolik lidí se u něj dnes posadí? Ukáže se tu někdo jiný, než obvykle? Co mu řeknou? Pochopí, co chtěl říct on? Dokáže rozpoznat v jejich slovech ironii, nebo se zase bude bránit úplně zbytečně?
Plynou minuty, hodiny. Usedá co chvíli jinam, směje se, nadává. Diskutuje. Vrací se ke svému stolu, trpělivě odpovídá, nebo jen mlčky poslouchá a usmívá se nebo mračí. Pak zase odchází a nechává ostatní plynout s časem.S posledním pohledem po místnosti za sebou zavírá dveře.
Ráno se nemůže dočkat. Do kavárny skoro vbíhá. Prochází kolem nástěnky a hledá…ano, jeho papír tu ještě visí. Co se tu zatím stalo? Není tu první. Někteří jako by ani od svého kafe a rumu ani neodešli. Jeden tu sedí tak, jako každé ráno – u velkého stolu bez židlí obklopen velikostí svých úmyslů a slov a hromádkou dopisů. Neví, jestli ty dopisy otevírá, on mu nepsal, jen ví, že mu vadí přímý rozhovor a když už někdy zapomene od svého stolu uklidit židle, ještě dlouho ho to mrzí.
Pár lidí tu jen tak korzuje, nemají vlastní stůl, ale jsou s tím spokojení. Posedí chvilku u každého, každému něco řeknou. Občas někdo hodí minci do jukeboxu. Už zase zmizelo pár stolů, jiné se objevily. Některé se vrátily na svá místa. Je tu rušno – a přece klid.
Sedá si na své místo, poslouchá slova, která tu zanechali předchozí večer a noc. Některá nechá projít kolem skoro bez povšimnutí, k jiným něco dodá. Všimne si, že na opačné straně stolu sedí dva lidé a rozebírají něco, co s ním vůbec nesouvisí. Když se jim to on nebo někdo jiný snaží říct, jako by neposlouchali. Ale co. Taková dvojice se najde u každého stolu.
Je zvědavý, jestli se tu zastavil M, aby suše konstatoval, že je to sračka. Pořád nic.
Znovu projde kavárnou. Někde něco prohodí, někde nechápavě kroutí hlavou. Jinde jen poslouchá a smíchy prská kávu kolem sebe. Někde se pokusí prohodit něco vtipného. Jakkoli zaujat okolním děním, pořád pokukuje ke svému stolu…