O tom, že existují blogy, už nějaký ten rok vím, pár jsem jich viděl, ale většinou mi to připadalo jako taková jednodušší alternativa k vlastní webové stránce. Taková self-prezentace pro začátečníky. Navíc (stejně jako u osobních webovek podobně nedůležitých a nezajímavých lidí, jako jsem já) mi připadalo, že blogy nemůže nikdo číst. A pokud, tak náhodou.
Později jsem si všimnul, že se objevují blogy třeba na aktuálně a podobných informačních serverech. Ale snad kromě pár výjimek jsem si je taky nečetl. I když už jsem věděl, že tady půjde fakt o něco hlubšího, než na těch pár blozích, co jsem viděl předtím. A že možná budou mít i pravidelné publikum. Na druhou stranu, nic mě netáhlo k publiku na aktuálně, které jsem vídal v diskuzích pod články. A ani mě nic nenutilo psát až tak moc veřejně.
Pak jsme měli po maturitě a mě asi poprvé došlo, že kromě seminárek a podobných výtvorů (které jsem se do teď nenaučil psát ani pořádně, ani s předstihem) už nebudu psát nic pro školu a tím pádem pro veřejnost a navíc s přímým hodnocením. Docela mě to zamrzelo. Ale nenapadlo mě, že bych to chtěl nějak změnit.
Přišel červen a (ex)spolužák Vráťa oznámil, že má blog na respektu. Respekt jsem sice nečetl, ale Vráťu jo, a protože se mi to líbilo, tak jsem si ho přidal do záložek. Nebudu tvrdit, že jsem všechno četl, to ne, recenze na knížky mi stejně nic neříkaly, když jsem ty knížky nečetl, ale většinu jsem přelouskal. A čím dal častěji jsem taky psal něco do diskusí.
No a pak přišel jeden článek, u kterého jsem toho v té diskusi napsal víc a bavilo mě to. Navíc mi Vráťa řekl, že jsou tu i jiní než on, a že třeba tenhle blog by mě mohl zajímat. Tak jsem kliknul nejdřív na něj a pak opatrně a pozvolna prozkoumával i titulku. A tak jsem četl a četl a diskutoval a diskutoval – někdy víc, někdy míň.
Taky jsem si všimnul, že kromě těch, co píšou převážně odborně (a jistěže zajímavě), jsou na blogu respektu i ti (resp. třeba ten, ten a ta), co píšou osobně. Tak se mi zas dostavil ten pocit zklamání, že když si něco napíšu a nebude se to hodit do školy (nebo na model nebo někam takhle), tak si to nikdo nepřečte. A že mě vlastně baví psát, jen tam musí být ta odezva.
No a tak jsem tady.