V dnešní době už není v menších městech pravidlem, aby půlnoční mše probíhala o půlnoci. Jistě jsou výjimky, ale není jich mnoho a většinou za nimi stojí tradicím oddaný starý farář. Možná to lidem svědčí, stejně, kdo dnes chodí do kostela? Těm pár věřícím, kteří tam chodí pravidelně, to nevadí, ti přijdou i odpoledne. Rodinám, které chtějí na půlnoční proto, aby se děti podívaly, bude odpolední čas vyhovovat dokonce víc. Tak proč se radši v klidu nevyspat?
Předloni byla ve Stříbře půlnoční mše od tří odpoledne. Loni jsem po tom už ani nepátral. Jednou se tu objevil pokus jakéhosi anglikánského kněze udělat pravou půlnoční, ale taky si nejsem moc jistý, jak to dopadlo. Sice jsem tam šel, ale nakonec jsem zůstal na náměstí. Tam totiž probíhala jiná událost. Teď už tradiční i pro mě.
Před pár lety se parta místních dobrých lidí a muzikantů domluvila s farářem, že mu zazpívá na půlnoční. Snad to ten rok bylo poprvé, kdy se nekonala ve správný čas, snad za tím bylo něco jiného, ale stalo se, že muzikanti stáli o půlnoci před zamčenými dveřmi kostela a spolu s hrstkou podobně pomýlených na ně bušili a dožadovali se vstupu. Marně. A tehdy všechno začalo. Muzikanti si řekli, že když už jsou tam, tak se přece nebudou zase hned vracet domů. Sebrali nástroje a vyrazili na náměstí. Tam začali hrát a zpívat. Hrstka pomýlených se k nim přidala a truc podnik byl na světě.
Je 24.12.2007, 23:50. Stojím na náměstí spolu se čtyřmi kamarádkami, které přišly na půlnoční zpívání poprvé. 20 metrů od nás, před non-stop hernou stojí černé auto, ze kterého se dost hlasitě ozývají jakési příšerné zvuky, které majitel zřejmě považuje za hudbu. Nikde nikdo, kdo by vypadal, že sem jde za stejným účelem jako my. Jsme trochu nervózní. Kamarádky si možná myslí, že jsem si z nich vystřelil. Vždyť nikde nebyly vylepené plakáty. Uklidňuji je i sebe, že na tuhle akci nejsou plakáty potřeba. Že kdo se o ní chce dozvědět, dozví se. Tak jako tenkrát já, kolemjdoucí.
Pět minut před půlnocí přichází první člověk. Pak první muzikant. A pak snad během minuty ti ostatní a k tomu určitě přes padesát dalších lidí, dokonce i to auto už ztichlo. Chvilka ladění, zdravení se, zahřívání sebe i nástrojů. A pak spustí. My ostatní chvíli jen posloucháme a pak se přidáváme. Když po necelé třičtvrtěhodině končí, zpívají už všichni nahlas a jen zima, která jim začne být, sotva zpívat přestanou, je zažene domů nebo někam do hospůdky…
„…z Betléma se ozývá…“
pozn.: tímto jsou mé texty o posledních Vánocích vyčerpány 😉