Nebyli jsme zrovna střízliví a vůbec nám nepomáhalo to, že nám dva neznámí kluci pořád nosili pivo. Původních deset minut rozhovoru o tom, jak se komu (hlavně tobě) daří, se pomalu ale jistě začalo přelévat do druhé hodiny.
Nevím už přesně, jak přišla řeč na tvoje budoucí plány. Dvojjazyčná deska… Ten nápad mi přišel dost šílený (a teď se mi zdá ještě šílenější), ale podle toho, jak jsi to vysvětlila, to asi důvod má. Pak jsme zavzpomínali na to, jak jsme se nesnášeli, a slavnostně si na to připili.
Potom ses na mě usmála přesně tím způsobem, který mě vždycky odzbrojí, že nejsem schopný dalšího slova, a vzápětí jsi mě oslovila přesně tím slovem, které mě pokaždé tak vytočí: „Bejby?“
Mlčel jsem a nechal tě mluvit. Asi právě ten alkohol překlopil to, co mělo být raděj vyřčeno jako vtip (a dost dobrý), do naprosto vážně formulovaného návrhu. Obranné mechanismy naštěstí zapracovaly a já zkusil mírnit tvoje zapálení nejrůznějšími výmluvami (ale nejvíc ho musela zmírnit stejně až střízlivost).
Strašně dlouho jsme se o tom bavili, strašně dlouho jsme si vyměňovali e-mailové adresy (a ještě déle je do mobilů vyťukávali) a strašně dlouho sis zapalovala cigaretu, abys mi ji po dvou potáhnutích vrazila do ruky, protože ti najednou nechutnala.
Ještě ten večer (přesto, že jsem nebyl už jen opilý a navíc visel za zábradlí v první řadě mačkán extatickým davem za sebou v obavě, že na mě ten saxofonista sletí) ale hlavně přes víkend jsem o tom přemýšlel. Vlastně mám radost, že nás tohle napadlo, je to něco, na co bych jinak snad ani nepomyslel…
Byl bych sice o hodně radši, kdyby to přišlo před rokem nebo dvěma, kdy jsem na tyhle věci měl víc času (a asi i nápadů), ale nadšený jsem z toho i teď. Navíc ve chvíli, kdy mám před sebou prázdniny a slib drobné výpomoci ještě někomu jinému (tam se sice jedná spíš jen o překlady a pár starších věcí, ale…ten pocit, že už tak trochu jsem zpátky ve hře z toho mám).
V pondělí ráno jsem kdovíjakým způsobem dostal nápad, který jsem okamžitě považoval za geniální. Ještě dílem cestou na zkoušku, dílem pak cestou z ní jsem ho přetvořil do celistvější formy.
Pak jsem tři hodiny pořád dokola poslouchal tvoji desku a pročítal texty tvých písní, rozebíral všechno na malé částečky a zase skládal k sobě, abych svoje dílo nakonec ještě čtyřikrát přepsal. Do toho všeho urgence zaslání těch starších věcí, ale ty mám (snad) někde ve Stříbře.
Dneska odpoledne jsem tu první vlaštovičku vypustil z hnízda. Měla by přiletět na tvůj e-mail…