Nejen možnost nákupu přes internet potvrzuje fakt, že Nohavica se stal „folkařem on-line.“ Průběh natáčení CD (které vzniklo na osmi lednových ostravských koncertech) jsme mohli sledovat na autorově webu, tamtéž jsou k nalezení ukázky jednotlivých písní, na které budu odkazovat. Ukázky jistě stojí za poslech, atmosféru celé desky však nezachycují ani z části (což jsem si před jejím poslechem rozhodně nemyslel).
O Ikarovi Nohavica prozradil, že bude plný nových písní. Proslýchalo se také, že půjde o desku s velkým politickým podtextem. Očekávaná byla nejen kvůli „hutkovsko-nohavicovské“ aféře, ale i kvůli autorově roční pauze v koncertování. Co tedy Ikarus přinesl?
Já si to pamatuju
Nohavica začíná zostra. Odkaz na StB jasný a…co říct a neprozradit příliš? Raděj nic, jen při prvním poslechu zmáčkněte po téhle písni pauzu a chvíli vstřebávejte, odpočívejte, přemýšlejte. Jinak si ty další nevychutnáte.
Bod za kombinaci krylovských sekaných akordů a nohavicovské výrazné basové struny.
Ty ptáš se mě
Motiv nevyřčených slov se objevuje u Nohavici často, přesto se stále nezdá být vyčerpaným. A to, jak blízko za sebe klade slova neřeknem a nevyřčená, to bychom asi nikomu jinému nebrali. A přitom to tak ladí.
Bod za hru se slovy, jejich významy, rýmy.
Noe
Jen kdyby byla o trochu veselejší, mohla to být další Ladovská zima. Ale přeci jen, vydáno na CD, takže veškeré vtipy v náznaku. Což je taky dobře.
Bod za melodický motiv podobný písni Babylon. Sedí sem.
Píseň o příteli
Aneb Vladimir Vysockij a Песня о друге. Nohavicův překlad je lepší než ten, co znám z čítanky, rytmicky Vysockému odpovídá přesně.
Bod za to, že se Nohavica nebojí nepřekládat doslovně: ryba, rak nebo tak či tak zní líp než ne přítel, ne vrah – a tak.
Ježíšek
Ježíšek se vymyká ze stylu toho, jak Nohavicu známe. Skoro se chce říct „popík…“ Škoda, že publikum začalo tleskat tak pozdě, škoda, že motiv čerstvého konopí není rozpracován byť jen o trochu víc.
Bod za saxofon Michala Žáčka, z popíku je příjemný jazz.
Co se to stalo, bratříčku
Nevzali, Jarku. Chtěli, ale nevzali.
Bod za: netřeba komentáře.
Do dne a do roka
Pohled z okna připomíná Darmoděje, ale to co je dál? Prst na spoušti? Je to přiznání, nebo usvědčení? Je to opravdu Lomikar, nebo se za ním skrývá Kozina?
Bod za skvělý refrén.
Pro Martinu
Laškovný valčíček darovaný Jiřímu Suchému, rozverný průřez jeho písničkami.
Bod za sublimaci.
On se oběsil
A hele, tady máme dokončené to konopí, ten čet (chat) z Já si to pamatuju. Balábile námětů, víření myšlenek. Jen to zvolání A dost tam možná být nemuselo.
Bod za „přenos on-line internetem.“
Ona je na mě zlá
A zase si Nohavica zahrává s klasikem (Beethoven), a zase z toho klasik nevychází špatně. Dokonce se to dá i zveřejnit.
Bod za odlehčení desky vážnou hudbou.
Prošel jsem hlubokým lesem
Z téhle písně čiší radost, optimismus, i když tam pořád zůstává skryto jakési „navzdory…“ Trochu v tom textu slyším Wabi Daňka a jeho 1947, ale to může být jen klamný dojem.
Bod za adresu na notesu.
Ostravian Pie
Píseň pěkná, o tom žádná. Jeden z vrcholů CD. Ale ty chyby v přepisu anglických slov do textů v bookletu snad být nemusely.
Bod za rum. Nevím, jak jinak bych ho do tohoto článku dostal.
Ikarus
Netřeba okřídlené prase, Nohavica už létá sám. A do toho letu letu se mu připlétají aluze na staré písně – schválně kolik jich kdo najde. Je jich víc, než dost.
Bod za text v bookletu, bez něj jsou slova v refrénu místy nerozlišitelná.
Sloní hřbitovy
Váhám jestli to napsat, ale jo: jako bych tu slyšel Gotta a „už pohřbili mě stokrát…“
Bod za délku potlesku. Chápu ji tak, že má oddělit poslední píseň, která je tu tak nějak náhodou, navíc.
Mám jizvu na rtu
Ale je dobře, že tu je. Je dobře, že Dalibor Cidlinský sedl za klavír, a že mohla být píseň složena. Nebo dosložena.
Bod za odvahu. Kvůli ní sem ta píseň patří.
Co dodat na konec? Ikarus je návrat k fanouškům, kteří chtějí za Nohavicu platit a slyšet nové písně. Každý si na něm něco najde, přesto je dojem z desky celistvý.
Nohavica mávnul křídly Ikara a…kam doletí?
Ale no tak, nemůžu přece říct všechno.