Vlevo řada oken, vpravo regály a uprostřed mezi tím tři řady školních lavic. Po nich různě rozvěšení mí spolužáci, učitelka pobíhá někde kolem. Nezvoní. Učitelka si stoupne za katedru a pro nás je to dostatečný signál, že hodina začíná.
Škola na začátku roku zjistila, že se do staré budovy jedna třída jaksi nevejde. Nová budova existuje sotva v plánech, takže co teď? Ještěže je tu paní Kovácsová, jaká náhoda, že kromě učitelky taky knihovnice. Takže šup s páťákama do knihovny.
První dny je to docela zvláštní pocit, taky možná kvůli tomu, že hned druhý týden prochybím. Ale pak začíná i tohle prostředí všednět. Jedinou výhodu spatřuji v tom, že knížku pod lavici si nemusím nosit z domova. (Abych to přiblížil, něco jako kdyby nás na gymplu šoupli mezi regály s rumem: pro kterou láhev sáhnout dřív?) A taky to mám z domu blíž.
O velké přestávce zákaz sahat na knížky rukama mastnýma od svačiny. Na počítači se seznamem knih nejsou hry. Když se o nějaké knize učíme, je vždy na katedře. Neděláme bordel o přestávce, sem se to nehodí. Na oběd do školy, nemusíme se tam přezouvat, na tělák se ale převlíkat musíme. Paní učitelka místo želvy mluví o korytnačce a jmenuje se Ľudmila. Za první místo v matematické olympiádě dostanu stejnou knížku jako loni, ale nepoznám to. Kdo by taky četl Sekoru.
No a jednou nás paní učitelka poprosí, abychom jí pomohli s uklízením vrácených knih do regálů. Já už mám na sobě cejch odpadlíka, hvězdy, která si jen tak zmizí někam pryč, takže mi nezbývá než vyhovět. Zůstávám a pomáhám čím dál častějš a dokonce se dostanu i za ta malá dvířka vzadu, stojím mezi polorozpadlými regály, obtěžkanými nánosy prachu a neuvěřitelně starými knihami. Listuju stránkama, na kterých jsou vidět tisíce jiných dotyků… Držím v ruce Verna, ve kterém jsou savci ješte ssavci, ptám se, co jsou myriády, Marxe se neodvažuju dotknout, na polici s nesčetnými Biblemi se dívám s úctou…
Od té doby do knihoven skoro nechodím. Mám je moc spojené se školou? Nebo se bojím, že mi seberou ty vzpomínky? Až teď v Brně si občas ve volné chvíli zajdu do knihovny FSS, sednu si k prvnímu stolku a zadarmo si přečtu noviny, jsem zase zpátky…