Celý (západní) svět jako jedno roztomilé stádo protesuje. Kdo se stal veřejným nepřítelem číslo jedna tentokrát? Arabský svět (resp. muslimové) zřejmě omrzel…ještě, že tu je Čína. Velký, bohatnoucí stát, který neodpovídá západní představě o tom, jak má stát vypadat. A co čert nechtěl (tedy nejprv chtěl, ale teď se tváří, jako že nechce), do tohoto státu se mají za nějaký ten měsíc sjet sportovci na Olympijské hry.
Impuls, který byl Číně dán přidělením OH a který tuto vskutku zrychlil na cestě tím (i pro západ) správným směrem, najednou není tak chvályhodný. Západ žárlí…Číně se daří.
Jestlipak zapaléné ekologisty, kteřížto často bývají jednou a toutéž osobou, jako oni halasní zastánci idey universálních lidských práv, prozřetelný zákaz výroby a distribuce igelitových sáčků tenčích než 0,025 mm a zároveň zákaz volného rozdávání igelitových tašek spíše potěšil, nebo naopak do ruda (jaká to krásná představa) rozlítil?
A už slyším ten křik, jen do mě, ovečky, do mě! Tibet na mě házejte, volejte po jeho osvobezení! Někdo to přeci musí udělat, když toho ti ubozí Tibeťané nejsou schopni, protože se daleko více zajímají o problémy sociální…a jak se toho západní novinář chytá, to je nádherné, působivé, stejně jako zábavné, obzvláště, když hned ve vedlejším okně sledujete stejně umíněnou a nesmyslnou argumentaci novináře čínského.
Jednou se nám ten západ k Číně dobře zachoval. Dal jí šanci představit se v nejlepším světle – a jak už jsem se to pokusil napsat před chvílí, ona se toho impulsu chytla! To, co vy ovečky nazýváte demokratizací, probíhá v Číně od doby, kdy jí byly OH přiděleny, nejrychleji za posledních přinejmenším 30 let. Nu, cožpak vám to nestačí? Nebojíte se náhodou, milé ovečky, toho, že nás ta Čína převálcuje (a že k tomu má nakročeno)? A pročpak vám to tak vadí?
Tedy, mé ovečky, než se do mě pustíte, dopřejte mi poslední hlt rumu (nebo vlastně Tuzemáku, jak nám ta vaše Unie káže). A zkuste mezitím popřemýšlet nad tím, co vám neklape v tom přirovnávání k Berlínu. Nevíte? V Německu roku 1936 rozhodně nepanovaly snahy o uvolnění sevření autoritavního režimu…
A teď se přátele, prosím, společně zamysleme nad tím, jak moc ze mě hovoří můj vlastní názor, jak moc je to přirozená snaha mého Já zastat se otloukaného a jak moc je to vzpomínka a návrat do rétoriky let, kdy jsem na Pražském modelu spojených národů (resp. Pražském studentském summitu) zastupoval Čínskou lidovou republiku v Radě bezpečnosti…