Bohužel, teď už to nedělám tak často. Ani nevím proč. Ale asi to přichází ve vlnách. Každopádně teď jak o tom píšu, tak mám chuť zas vyrazit. Ale mám spoustu fotek ze dřívějška, tak jsem si založil tuhle rubriku a občas sem něco hodím. Asi to nebude žádná sláva, ale proč ne. No, každá fotka má nějakej příběh, proč, kde, jak vznikla. Tak zkusím ty příběhy vyprávět…
Můj foťák není žádné „dělo“. Digitál, rozlišení 2,1 megapixel (což už teď má každej mobil), třikrát optický a čtyřikrát digitální zoom. Stáří nějaký 4 roky. Přesně nevím. Ale na to moje focení to stačí.
Nebudu tvrdit, že něco ve focení umím. Ale je pár věcí, který rozhodně neumím. Neumím fotit lidi. Fakt. Když si vezmu foťák na nějakou párty, tak ho radši někomu dám, protože fotky ode mě by nestály za nic. Neumím fotit za „ideálních“ podmínek. Jasná obloha, sluníčko svítí…to není nic pro mě. Já miluju západy a východy slunce, temný uličky, tmavá zákoutí. Když už fotím přes den, tak málokdy barevně. Je toho určitě víc, ale tohle jen tak, aby bylo jasný co od mých fotek čekat.
A taky je jedna věc, kterou nemám rád. Jsou to fotky upravovaný na počítači. Jasně, že když fotím lidi, tak to pak trochu upravuju, ale když fotím přírodu, tak mám spoustu času si nastavit foťák tak, aby ta fotka za něco stála i bez úprav. Takže sem možná občas hodím fotku, která by ideálně byla o něco světlejší nebo tmavší. Jestli vám to bude vadit, tak si jí upravte sami, ale mě se to nehodí k tomu jejímu příběhu.
Dneska teda jen tak na úvod a na ochutnávku, příště už s tématickou procházkou. A jedna fotka, abyste neřekli. Ta není z procházky, ale z okna. Dokonce jsem se se svým strachem z výšek, který se dostaví i když stojím jen na židli, vyklonil ven a natáhl ruku s foťákem před sebe. Ve třetím patře!
