Včera se mi (po opravdu dlouhé době) ocitla v ruce MF Dnes, ve které jsem kromě jiného objevil články studentů zamýšlejících se nad vztahem Čechů k víře. Nechci ty články nijak hodnotit – jen vysvětluji, jak jsem se k tomuhle tématu dostal.
Nevěřím v Boha, stejně jako asi většina Čechů. Přesto si myslím, že tahle „nenábožnost“ může být chybou. Nejde mi o spasení, víra taková, jakou si ji představuji, nabízí člověku mnoho jiného.
Slova jako pokora, úcta – když je uslyšíte/čtete asociují vám taky víru? Jistě, uctivý i pokorný může být člověk i bez víry, ale co jiného, než „poznání“, že je nad vámi něco většího (třeba skrze modlitbu), vám k tomu pomůže? A nebylo by nám snad líp, kdyby se každý alespoň trochu snažil žít podle biblického Desatera?
Bůh a víra v něj jsou vskutku dobrým prostředkem, jak přimět lidi, aby se chovali, jak je komusi libo. Bůh tak, jak ho církve presentují, je prostředkem k dodržování určitého etického kodexu. Co je na tom špatného?
Samozřejmě, etický kodex si může každý člověk vytvořit svůj. Pokud by však tento měl být ve shodě s kodexy ostatních lidí (nebo alespoň nebyl jejich čirým protikladem) a pokud by zároveň měl být ve shodě se zákony dané země, nebude nakonec vycházet z toho, co káže převládající náboženství? Nedostal jsem se tímhle zmateným postupem nakonec k tomu, že tak nějak „bez Boha“ věří každý slušný člověk? A že to s námi nebude tak zlé?
Bůh však (nebo i víra v pravdu někoho, kdo si pozici Boha uzurpuje pro sebe) může být i prostředkem ke konání špatného. Byly snad knihy víry sepsány proto, abychom se jejich jménem uráželi nebo dokonce zabíjeli? Abychom stavěli před pekelné brány každého, kdo se denně nemodlí? Pomůže snad novorozenci, když se jeho matka dozví, že porodem v nemocnici ho odsoudila k tomu, aby byl zlým a sprostým člověkem?
Nosil jsem na krku achát, který by prý měl být kamenem mého znamení zvěrokruhu. Nosil jsem na krku i ukřižovaného proroka. Teď na krku nosím jen svou hlavu. Zatím to stačí…